Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pravidla soutěžní debaty debatního programu Karla Poppera

5. 7. 2008

Pravidla soutěžní debaty debatního programu Karla Poppera 
pro debaty soutěží ve školním roce 2007/2008

 

(poznámka: nejsou žádné změny v aktuální verzi oproti předchozímu ročníku)


Soutěže Debatního programu Karla Poppera (KPDP) pořádané Asociací debatních klubů se řídí základními dokumenty Programu, kterými jsou:

* Stanovy ADK

* Rukověť rozhodčího KPDP

* Etický kodex účastníků KPDP

* Soutěžní řád KPDP

* Cíle KPDP

* Dodatek SŘ – Organizace turnajů DL

* Pravidla soutěžní debaty KPDP

 

Tyto dokumenty jsou platné vždy pro celý ročník debatních soutěží a smí být měněny jen po skončení soutěžního ročníku a před zahájením ročníku nového. Základní dokumenty KPDP smí, podle jejich povahy, měnit Představenstvo ADK, resp. NTT.

Toto jsou pravidla platná pro debaty soutěží KPDP ADK v akademickém roce 2007/2008.

Obsah:

1/ Úvodní ustanovení

2/ Forma debaty

3/ Pravidla debaty

4/ Hodnocení

1. Úvodní ustanovení

Cílem Debatní programu je přitažlivým způsobem napomáhat rozvoji dovedností, schopností a znalostí účastníků. Soutěžní debata má vyváženou měrou vzdělávat, formovat, ale také obsahovat sportovního ducha a společenské aspekty. Upřednostňování jednoho či několika těchto požadavků na úkor jiných znamená nepochopení základních principů soutěžní debaty. Nicméně z hlediska věku účastníků je nutno stránku formativní považovat za klíčovou, neboť dochází k utváření životních postojů. Z tohoto důvodu se účastníci zavazují, že:

* budou zachovávat zásady fair play, slušného chování a rytířství v tom nejlepším smyslu slova,

* vědomě nepoužijí nepravdivou informaci,

* jsou ochotni debatovat na dané teze.

Rozhodčí a trenéři jednotlivých týmů se zavazují, že budou postupovat ve stejném duchu a v souladu s ním debatéry připravovat a hodnotit.

2. Debata typu Karl Popper

Debaty se účastní dva týmy. Jeden z týmů má roli afirmativní, druhý negativní. Výběr role (strany) proběhne způsobem předem oznámeným trenérům obou týmů organizátorem soutěže. Každý tým má 3-5 členů, z nichž tři se aktivně účastní debaty. Jména a pořadí tří aktivních debatérů oznámí tým před začátkem debaty. Debatéři jednoho týmu se smí během soutěží ve svém týmu volně střídat, nikoliv však v průběhu debaty. 

2.1. Role jednotlivých mluvčích

A1

Debatu zahajuje první mluvčí afirmativní strany (A1). Jeho právem je definovat/vymezit tezi. U tezí návrhových uvede vždy kritérium, u ostatních tezí (faktických a hodnotových) je uvedení kritéria jeho právem. Představí strukturu a organizaci obhajoby teze, směr argumentace a základní argumenty strany.

Když A1 skončí, odpoví na otázky N3 (třetího mluvčího neg. strany). Otázkám a odpovědím se vymezují 3 minuty. Samotná délka řeči A1 je 6 minut.

N1

První mluvčí negativní strany (N1) přijme definici teze, pokud tato není v rozporu s pravidly soutěže. Pokud bylo stranou afirmativní ustanoveno kritérium, zaujme k němu stanovisko, tj. kritérium buď přijme nebo s patřičným odůvodněním odmítne a představí kritérium vlastní, přičemž ukáže, proč je nové kritérium v kontextu teze vhodnější/důležitější. Primárním úkolem N1 je zabývat se argumentací strany afirmativní (A1), tj. jednotlivé představené argumenty a důkazy vyvrátit/zpochybnit nebo přijmout. N1 má právo kdykoliv během svého projevu představit na podporu odmítnutí teze vlastní konstruktivní linii, musí však dbát především na to, aby dostatečně zvládl svůj primární úkol. Při představení vlastní argumentační linie u tezí návrhových vždy buď přijme za vlastní afirmativní kritérium, nebo si stanoví kritérium vlastní, u ostatních tezí je uvedení kritéria u negativní linie jeho právem.

Po ukončení řeči odpoví N1 na otázky, které mu klade třetí mluvčí afirmativní strany. Otázkám a odpovědím se vymezují 3 minuty. Samotná délka řeči N1 je 6 minut.

A2

Druhý mluvčí afirmativní strany (A2) především rehabilituje argumenty A1, které byly vyvráceny/zpochybněny mluvčím N1. Pokud strana N představila vlastní argumentaci, tuto zpochybní/vyvrátí. Když se domnívá, že svůj úkol dostatečně zvládl, pokračuje v argumentaci afirmativní strany, tj. představí nové argumenty na podporu teze nebo stávající argumenty podpoří dalšími důkazy.

Po ukončení řeči odpoví A2 na otázky, které mu klade první mluvčí negativní strany. Otázkám a odpovědím se vymezují 3 minuty. Samotná délka řeči A2 je 6 minut

N2

Primárním úkolem N2 je zabývat se argumentací strany afirmativní, a to zejména v té podobě, jak byla rehabilitována a doplněna mluvčím A2, tj. vyvrátí/zpochybní rehabilitaci argumentů představených A1 a nové argumenty uvedené A2, případně upozorní na absenci afirmativní rehabilitace. Pokud N1 představil negativní konstruktivní linii, tuto rehabilituje, na její podporu již nepřináší nové argumenty, ale již vyřčené může podpořit novými konkrétními důkazy. Při volbě strategie musí dbát na to, aby zejména dostatečně splnil svůj primární úkol.

Po ukončení řeči odpoví N2 na otázky, které mu klade první mluvčí afirmativní strany. Otázkám a odpovědím se vymezují 3 minuty. Samotná délka řeči N2 je 6 minut

A3

A3 je posledním mluvčím afirmativní strany a jeho úkolem je argumentaci své strany v debatě uzavřít. Z pohledu afirmativní strany proto označí a analyzuje hlavní/klíčové spory v debatě a ukáže, jak afirmativní strana dokázala tezi prostřednictvím své argumentace obhájit. V rámci této činnosti rehabilituje ty argumenty, které napadl N2. Byla-li v debatě představena negativní konstruktivní linie, ukáže, proč tato linie nevyvrátila/nezpochybnila obhajobu teze. Během své řeči již nepředkládá žádné nové argumenty, ale již vyřčené může podpořit novými konkrétními důkazy. Došlo-li v debatě k soupeření dvou kritérií, ukáže, proč bylo afirmativní kritérium v kontextu teze důležitější a jakou roli hrálo v obhajobě teze.

Délka řeči A3 je 5 minut.

N3

Třetí mluvčí negativní strany uzavírá vystoupení své strany v debatě i debatu samotnou. Jeho úkolem je dokončit vyvracení/zpochybnění obhajoby teze a rehabilitaci vlastní argumentace (pokud byla představena). Označí a analyzuje hlavní/klíčové spory v debatě a ukáže, proč negativní strana dokázala během debaty vyvrátit či zásadně zpochybnit afirmativní obhajobu teze a vysvětlí, jak k vyvrácení obhajoby teze přispěla negativní konstruktivní linie (byla-li představena). Během své řeči již nepředkládá žádné nové argumenty, ale již vyřčené může podpořit novými konkrétními důkazy. Došlo-li v debatě k soupeření dvou kritérií, ukáže, proč bylo negativní kritérium v kontextu teze důležitější a jakou roli hrálo ve vyvracení obhajoby teze.

Délka řeči N3 je 5 minut.

A1

6 min

 

N3 - A1

3 min

 

N1

6 min

 

A3 - N1

3 min

 

A2

6 min

Čas na přípravu:

N1 - A2

3 min

af. tým 5 minut

N2

6 min

neg. tým 7 minut

A1 - N2

3 min

 

A3

5 min

 

N3

5 min

 

2.2. Debatování ve trojicích

Týmová debata je charakterizována rozložením specifických úloh (uvedení do argumentační linie, vyvracení linie oponentů/rehabilitace vlastní linie, syntetizující závěr) mezi všechny tři členy družstva. Prvořadá je jednotnost argumentace týmu a návaznost jednotlivých řečí. Tým pracuje jednotně, nikoliv jako skupina individualit. Rozhodčí hodnotí, do jaké míry tým tyto požadavky splnil.

2.3. Čas na přípravu, komunikace během debaty

V průběhu debaty má afirmativní tým právo vybrat si 5 minut a negativní tým 7 minut na přípravu, pokud tak učiní mezi jednotlivými výstupy. Přání vybrat si čas a jeho délku oznámí vhodným způsobem moderátorovi debaty, který rovněž čas udílí.

Soutěžící jednoho týmu spolu mohou hovořit pouze v čase, vybíraném na přípravu kterýmkoli z obou týmů. V průběhu debaty spolu však nehovoří. Jakákoliv komunikace mezi týmem a právě hovořícím řečníkem je nepřípustná. Jakákoliv komunikace kouč-tým je během debaty (od jejího začátku po konec řeči N3) nepřípustná. Jedinou výjimkou je situace, kdy kouč zastává funkci časoměřiče – tehdy smí dávat standardní signály časoměřiče.

2.4. Typy tezí ve formátu Karl Popper

2.4.1. Návrhová teze

Návrhová teze navrhuje uskutečnit nějakou akci, změnit současný stav věcí. Ve formulaci těchto tezí je zcela zřejmě obsažen nějaký postup, a to nejčastěji jako obecná představa bez konkrétních detailů tohoto postupu. Nejčastěji, ne však nezbytně vždy, se v zadání teze objeví slovní spojení „mělo by se“, „nemělo by se“. Příklady: „Trest smrti by měl být zrušen.“ „Marihuana by měla být legalizována.“

2.4.2. Faktická teze

Faktická teze se snaží klasifikovat a definovat určitý sled věcí, činností nebo mínění. Příklady: „UFO existují.“ „Kriminální chování je geneticky předurčeno.“

2.4.3. Hodnotová teze

Hodnotová teze stanovuje kvalitativní soudy o hodnotě v daném tématu. Charakter těchto témat může být estetický, postupový nebo etický. Teze sama obsahuje nějaký hodnotící výraz, jehož význam je subjektivní a o jehož výklad se v debatě může vést spor. Příklady: „Tělesné tresty jsou neospravedlnitelné.“ „Zákaz kouření na veřejnosti je správný.“

3. Pravidla debaty

3.1. Kritérium

Účelem kritéria v debatě je vymezení a zastřešení argumentační linie debaty.

U tezí návrhových lze kritérium chápat jako cíl, smysl či účel změny, kterou strana v debatě obhajuje. Kritérium ve smyslu cíle ozřejmuje, jaké hodnoty strana hájí a čeho se v průběhu debaty snaží dosáhnout. Cíl by měl být obecně akceptovatelný, jeho dosažení by mělo být žádoucí a v něm obsažená idea by měla být pozitivní. Stanovený cíl by měl zároveň být reálně dosažitelný, dostatečně konkrétní a podstatný ve vztahu k dané tezi. U tezí návrhových je povinností stran při tvorbě afirmativní či negativní konstruktivní linie kritérium uvést.

U tezí hodnotových a faktických lze kritérium chápat nejčastěji jako standard. Kritérium jako standard je nástrojem k posouzení, zda byla či nebyla dokázána pravdivost teze, nabízí nějakou měřitelnou hodnotu. U tezí hodnotových bývá kritériem nejčastěji vysvětlení hodnotícího výrazu. U tezí hodnotových a faktických je uvedení kritéria právem (nikoli povinností) toho, kdo přednáší konstruktivní linii.

Negativní strana nemusí s uvedeným kritériem souhlasit. V takovém případě vysvětlí, proč s kritériem nesouhlasí, uvede kritérium vlastní a vysvětlí, v čem je toto kritérium lepší. V případě, že negativní strana představí v debatě vlastní konstruktivní linii, buď přijme za vlastní kritérium afirmativní strany, nebo představí pro svou konstruktivní linii vlastní kritérium. Afirmativní strana rovněž s negativním kritériem nemusí souhlasit, pokud však na začátku uvedla vlastní kritérium, nemůže již navrhnout nové.

Spor o kritérium nebo soupeření dvou kritérií v rámci dvou konstruktivních linií je součástí obhajoby a vyvracení teze, mohou jej proto vést všichni účastníci debaty, ovšem pouze za předpokladu, že je kritérium napadeno již v řeči N1, respektive A2, pozdější napadení kritéria není dovoleno.

Napadání kritéria bez dostatečného vysvětlení tohoto kroku a jeho využití v průběhu debaty je neúčelné a bude hodnoceno jako chybná strategie.

Pokud si strana stanoví kritérium, musí konstruktivní linie strany směřovat k jeho prokázání/naplnění. Nesplnění této povinnosti je fatální strategickou a obsahovou chybou, která znamená neprokázání platnosti konstruktivní linie.

Kritérium smí formulovat jen ti mluvčí, kteří představují konstruktivní linii své strany (A1, N1) nebo kteří jako první na představenou linii reagují (N1, A2) za předpokladu, že představené kritérium oponentů odmítají.

3.2. Definice

Účelem definice je vysvětlit, jak afirmativní strana tezi rozumí a o čem hodlá diskutovat.

Je právem afirmativní strany definovat teze jakýmkoliv způsobem za předpokladu, že:

- definice se nevzdaluje prostému významu teze,

- nedojde k účelovému pozměňování významů slov,

- je i jinak "rozumná".

Strana negativní smí definici napadnout pouze za předpokladu, že tato výše zmíněná pravidla nesplňuje. Jestliže negativní strana napadá definici, musí tak učinit N1, vysvětlí, proč definice neodpovídá uvedeným pravidlům, a nabídne opravenou definici.

Je chybou strategie negativní strany, napadá-li definici, aniž by v průběhu debaty ukázala nezbytnost tohoto kroku (bezúčelné napadení pro napadení samé). V soutěžní debatě se vede spor o argumenty, nikoliv o definici.

A2, resp. N2 (pokud definici představila až negativní strana a A2 ji opravil), smí napadnout opravenou definici jen v tom případě, když tato neodpovídá výše zmíněným pravidlům. Při napadení opravené definice již debatér nesmí uvést definici novou, ale smí pouze obhajovat definici jeho stranou původně navrženou.

Právo definice je právem (nikoliv nezbytně povinností) afirmativní strany. Jestliže afirmativní strana definici neposkytne, přechází toto právo na prvního mluvčího strany negativní. Chce-li tohoto práva využít, může tak učinit za předpokladu, že dodrží výše zmíněná pravidla.

3.3. Dokazování

V případě, že teze je vyjádřena jako faktická, je úkolem afirmativní strany dokázat, že teze je platná v rozhodujícím množství případů, které bylo vymezeno v definici (kritériu) a přijato negativní stranou.

3.4. Vítězství v debatě

V debatě vítězí tým afirmativní, jestliže na základě své argumentace obhájí debatovanou tezi. V debatě vítězí tým negativní, jestliže na základě své argumentace vyvrátí či zásadně zpochybní linii afirmativní strany. Při hodnocení se upřednostňuje ”váha” argumentů (viz 4.1. a 4.3.1.).

Oponující tým nemusí nezbytně nesouhlasit se všemi kroky procesu dokazování teze afirmativní stranou. Pokud prokáže neplatnost závěrů, které vyplynuly z těchto kroků, pořád ještě může debatu vyhrát. Mimo tohoto základního kritéria existují pomocná kritéria hodnocení debaty (viz 4.).

3.5. Vlastní linie negativní strany

Negativní strana nemusí předkládat vlastní alternativní argumentační linii. Měla by se soustředit na útok na linii afirmativní strany. Rozhodne-li se přesto vlastní negativní linii předložit, je jejím úkolem dokázat současně neplatnost afirmativní linie a platnost vlastní linie negující tezi. Nezvládne-li negativní tým prokázat platnost negativní linie, ještě stále může debatu vyhrát, pokud dokáže neplatnost linie afirmativní (viz. 3.4.). Povinností afirmativní strany je potom mimo primárního úkolu obhajoby vlastní linie i prokázání neplatnosti linie negativní. Linie afirmativní a negativní strany se musí vzájemně vylučovat - nemohou existovat vedle sebe tak, aby byly obě současně platné. 

3.6. Argumentace

Týmy by měly usilovat o logicky správnou věcnou argumentaci podpořenou vhodným důkazovým materiálem.

3.7. Vyvracení argumentu

Negativní tým má za úkol zpochybnit či vyvrátit afirmativní linii jako celek. Pokud afirmace použije několik důkazů pro podporu jednoho argumentu, a tyto důkazy se dají vyvrátit jediným protiargumentem, může negace vyvrátit najednou celou skupinu důkazů. Vyvrácení důkazu však nemusí nezbytně znamenat vyvrácení argumentu. 

3.8. Role důkazového materiálu podporujícího argumentaci

Pokud je důkazový materiál považován za obecně známou skutečnost, není třeba, aby jednotliví mluvčí dokazovali explicitně věrohodnost použitého materiálu. (Podmínkou ovšem je uvést základní bibliografické údaje). Avšak přichází-li strana s překvapivými fakty, statistikami atd., musí být připravena prokázat rozhodčím jejich hodnověrnost. 

3.9. Nepřipravená debata

Dle rozhodnutí organizátora soutěže mohou být některé debaty nepřipravené, t.j. debatéři neznají teze debaty předem. Čas na přípravu a organizaci debaty určuje organizátor za předpokladu, že:

- oba týmy obdrží teze ve stejnou dobu

- oběma týmům jsou poskytnuty obdobné podmínky na přípravu

Přípravy debaty se smí účastnit pouze členové týmu (t.j. 3-5 debatérů), nikdo více. Jména a pořadí tří aktivních debatérů každého týmu jsou oznámena po skončení přípravy.

4. Hodnocení

4.1. Obsah

Obsahem se rozumí použité argumenty bez ohledu na formu. Hodnotí se “váha” argumentů odtržená od kvality přednesu a podání. “Vahou” se rozumí logická správnost, relevance k problematice teze debaty a společenský a mravní rozměr argumentu. Za relevantní argument je považován jen takový, jehož součástí je explicitně vyjádřený závěr o platnosti/neplatnosti argumentu a dopad takto učiněného závěru na platnost linie/teze.

Za zjevně slabou bude rovněž považována taková argumentace, v níž si budou zásadně odporovat jednotliví mluvčí jednoho týmu. Opozičnímu týmu pak ke zpochybnění/vyvrácení takové zjevně slabé argumentace postačí na tuto chybu poukázat.

Do kategorie obsahu se rovněž řadí hodnocení úspěšnosti/neúspěšnosti vyvrácení argumentu. Toto hodnocení je provedeno z pozice normálního rozumného člověka.

Je věcí rozhodčího, aby posoudil “váhu” použitých argumentů/platnost zpochybnění. Jestliže tým použije zjevně slabý argument, nezíská v kategorii obsahu vysoký počet bodů, na druhé straně ovšem takový argument platí, pokud jej opozice nevyvrátí.

Z toho ovšem vyplývá: 

pokud je argument zjevně slabý, jeho obsahová stránka bude hodnocena velmi nízce. Na druhé straně však pokud opoziční tým tento argument nevyvrátí, dopouští se chyby ještě horší! I v případě zjevně nesprávného argumentu je povinností opoziční strany vysvětlit v čem a proč je argument nesprávný. Ignorovat (byť i zjevně nesprávný) argument je zásadní obsahovou chybou, která v konečném důsledku může znamenat, že argument je přiznán straně, která jej přednesla (viz bod 3.4.).

S obsahovým hodnocením také souvisí situace, kdy debatér pokračuje ve svém projevu i po uplynutí vyhrazeného limitu. Platí (a v rámci strategie se hodnotí – viz. 4.3.1.), že debatér má být schopen vše důležité říci ve vyhrazeném limitu. Pokud limit překročí, pak jedině za účelem dokončení věty, uzavření myšlenky. Rozhodně není přípustné, aby pokračoval v argumentaci či vyvracení, přinášel nové důkazy, příklady a podobně. Pokud tak učiní, nebude obsah toho, co řekl po limitu, v hodnocení vůbec brán rozhodčím v potaz, tj. jako by nic z toho nezaznělo. Taková snaha se pak dále negativně odrazí v hodnocení strategie.

 4.2. Forma

V kategorii formy se hodnotí:

a/ styl - výběr vhodných jazykových prostředků (bohatost slovní zásoby, schopnost formulace myšlenek, kompozice projevu, užívání řečnických figur...),

b/ způsob přednesu. Zde jde jednak o zvukovou stránku jazyka (artikulaci, intonaci, frázování, tempo), jednak o prostředky mimojazykové komunikace (mimiku, gesta, postoj, kontakt s publikem).

c/ plynulost a řečnická přesvědčivost projevu – tzn. zda má řeč vhodný a poutavý úvod a závěr, zda dokáže zaujmout (např. také svou pohotovostí či vtipem) a upozornit posluchače na klíčové body projevu, zda jde skutečně o přednes a nikoli o předčítání projevu, a také nakolik je řečník schopen eliminovat ve svém projevu nudné fráze a formalismy, které jeho projev nijak dál neobohacují,

d/ ke kultuře projevu patří v debatě rovněž to, jak je debatér oděn – rozhodčí proto v kategorii forma hodnotí také vhodnost společenského oděvu debatéra.

Užívání nespisovných jazykových prostředků bude penalizováno. Debatéři si v průběhu debaty vykají a jsou společensky oblečeni. 

4.3. Strategie

Kategorie strategie zahrnuje dva koncepty:

1/ strukturu a časové rozvržení

2/ otázku, zda mluvčí pochopil, o co v debatě vlastně jde.

4.3.1. Struktura a rozvržení času

Dobrá řeč má jasný úvod, stať a závěr. Měla by obsahovat záchytné body, aby posluchač věděl, kam mluvčí míří. Sled argumentů by měl být logický a přirozeně plynout bod od bodu, což platí pro všechny mluvčí individuálně i kolektivně pro celý tým.

Členové jednoho týmu si nesmí vzájemně protiřečit a musí se navzájem podporovat, tzn. musí rozvíjet svou linii. Pokud není tým jednotný, rozhodčí to musí považovat za zásadní chybu.

V kategorii struktury se pozitivně ocení jasnost, rozčlenění linie, organizovanost. Řeč nejasná, odnikud nikam směřující nemůže získat vysoké hodnocení.

Organizaci a soudržnosti linie významně napomáhá kritérium. Je tedy vhodné, pokud to teze umožňuje, stanovit kritérium. Nestanovení kritéria u tezí návrhových je považováno za významnou strategickou chybu.

Za špatnou strategii se považuje užití méně než dvou a více než pěti argumentů (jejich věcnost a faktická hodnota je přitom oceněna v kategorii obsahu) a nevyužití informací z křížového výslechu.

Co se týče rozvržení času, lze rozlišit dva aspekty téhož:

a/ dodržování časového limitu

b/ věnuje-li mluvčí odpovídající čas jednotlivým aspektům teze.

4.3.1.a Dodržování časového limitu

Mluvčí, který hrubě překročí/nedodrží časový limit (= +/- 30 vteřin), získá nižší hodnocení.  Nižší hodnocení získá také mluvčí, který po uplynutí časového limitu dál pokračuje v argumentaci/vyvracení, namísto pouhého dokončení věty či myšlenky (bez ohledu na to, zda tak učiní v limitu do 30 vteřin).

4.3.1.b Rozvržení a využití času

Co se týče druhého aspektu strategie, mluvčí by měl prioritně věnovat pozornost důležitým argumentům a méně důležité odložit na později. Obecně se dá říci, že je výhodné, aby mluvčí, který vyvrací (to jest kdokoliv mimo A1), začal vyvracením/zpochybněním argumentů protistrany předtím, než přejde na vlastní pozitivní argumenty.

Rozhodčí tedy hodnotí nejen “váhu” argumentů v kategorii obsahu, ale také využití času a správné pochopení priorit v kategorii strategie.

Důležitou součástí strategie je také využití informací získaných během křížového výslechu v dalším průběhu debaty.  

4.3.2. Určení priorit

S posledním bodem je úzce spojená otázka, zda mluvčí správně rozumí, o co v debatě jde, a dovede rozlišit podstatné od nepodstatného. Považuje se za plýtvání časem, když se opoziční mluvčí zabývá triviálními argumenty a důležité nechá přitom nepovšimnuty. Takový mluvčí nechápe, o čem debata je (nesleduje dobře debatu), a získá velice nízký počet bodů za strategii. Naopak takový mluvčí, který dokáže rozlišit podstatné a podstatným se zabývá, získá v kategorii strategie hodně bodů.

 4.4. Sledování debat soupeřů

Členové kteréhokoliv týmu se mohou jako diváci účastnit jakékoliv debaty.  

4.5. Křížový výslech

Účelem křížového výslechu je:

a/ pomoci odhalit a ukázat slabost argumentace opozičního řečníka,

b/ objasnit řeč předchozího řečníka,

c/ připravit prostor pro argumentaci vlastní strany.  

Tazatel se ptá, tázaný odpovídá. Otázky a odpovědi musí být stručné a jasné. Informace získané během křížových otázek potom strana tazatele využije v dalším průběhu debaty. Tazatel se smí ptát na cokoliv, prokáže-li se v dalším průběhu debaty spojitost s tezí. Odpovídající smí odmítnout odpověď na osobní otázku. Pomocné body za křížový výslech tvoří zvláštní část hodnocení, tazatelé/odpovídající jsou hodnoceni individuálně. Využití informací získaných během křížového výslechu se dále hodnotí ve strategii (viz. 4.3.1.b). Informace získané z křížového výslechu nejsou relevantní součástí obhajoby/vyvracení teze, dokud nejsou použity v hlavní řeči některého z debatérů. Rozhodčí je v takovém případě nebude brát v úvahu při rozhodnutí debaty.

 

 

 

 

LIST ROZHODČÍHO / THE BALLOT

Soutěž / Competition:............................................. Tým aff. / Team aff.:..........................................
Místo, datum / Place, date:...................................
Tým neg. / Team neg.:............
.......................... Rozhodčí / Adjudicator:......................................
Téma / Resolution:...............................................................................................................................

 Pomocné body af. týmu / Aff. team aux. pts.:

Jméno / Name

Poznámky k jednotlivci / Individual Comments

Obsah /Content /40

Strategie /Strateg. /30

Forma /Style
/30

Křiž. ot./ Cross qs. /10 + 10

A1

 

  

  

  

 

A2

 

  

  

  

 

A3

 

  

  

  

 

                                                               Pomocné body af. týmu / Aff. team aux. pts.:

 

 

 Pomocné body neg. týmu / Neg. team aux. pts.:

Jméno / Name

Poznámky k jednotlivci / Individual Comments

Obsah /Content /40

Strategie /Strateg. /30

Forma /Style
/30

Křiž. ot./ Cross qs. /10 + 10

N1

 

  

  

  

 

N2

 

  

  

  

 

N3

 

  

  

  

 

                                                         Pomocné body neg. týmu / Neg. team aux. pts.:

 

 

 

 

Rukověť rozhodčího
soutěží KPDP v roce 2007/08


Rukověť rozhodčího patří mezi hlavní dokumenty Debatního programu Karla Poppera organizovaného v ČR občanským sdružením Asociace debatních klubů (viz „Pravidla“).

Účelem Rukověti rozhodčího je blíže osvětlit některá ustanovení Pravidel soutěží KPDP. Rukověť je určena především rozhodčím, nicméně je nezbytné, aby s jejím obsahem byli seznámeni všichni účastníci programu, tedy i trenéři a debatéři.

Jednotlivé články Rukověti korespondují s Pravidly.

Obsah
1/ Úvodní ustanovení - výklad
2/ Forma debaty - výklad
3/ Pravidla debaty - výklad
4/ Hodnocení - výklad
5/ Bodové hodnocení

1. Úvodní ustanovení


Jak budeme dnes rozhodovat, tak se bude zítra debatovat! Rozhodčí není nepřítel! Nikdo není dokonalý!


Cílem programu KPDP je přitažlivým způsobem napomáhat rozvoji dovedností, schopností a znalostí účastníků.
Je i úkolem rozhodčího, aby debatování bylo skutečně přitažlivé a aby debatéři debatovali rádi a s chutí.
Rozhodčí je nestranný, avšak citlivý, objektivní, avšak přátelský, rozhodný, avšak uvážlivý a v neposlední řadě pochopitelně i znalý debatované problematiky. To vše proto, že jeho úkol v debatě je trojí:

a/ pomoci navodit příjemnou pracovní atmosféru (přítel)
b/ určit vítěze debaty (rozhodčí)
c/ pomoci debatérům odstranit případné nedostatky (učitel)

2. Debata typu Karl Popper


Před začátkem každé debaty určí organizátor turnaje předsedu panelu rozhodčích. Ten zodpovídá za to, že debata proběhne v souladu s Etickým kodexem ADK a Pravidly debaty. Po debatě vyplní „Zápis z debaty” a odevzdá jej do sčítací místnosti. (viz Pravidla 1.2.) Organizátor turnaje pak dle vyplněných Zápisů z debaty kontroluje, zda debatéři neporušili pravidla o účasti ve více týmech, a vyhodnocují výsledky týmu v rámci turnaje.

2.1. Role jednotlivých mluvčích

Neuvedení kritéria u návrhových tezí mluvčími A1, případně N1, budou rozhodčí považovat za chybnou strategii. Rovněž uvedení kritéria až později v debatě (u A2 a následujících mluvčích) je považována za chybnou strategii a rozhodčí k pozdě představenému kritériu nebude v rámci rozhodnutí přihlížet, ledaže obě strany v debatě toto pozdě přinesené kritérium pro danou debatu akceptují a učiní ho součástí debaty.

Pokud N2 či třetí mluvčí přednesou nové argumenty, rozhodčí nejenže tyto nebudou brát na vědomí, ale současně mluvčího postihnou za chybnou strategii.

2.3. Čas na přípravu, komunikace během debaty


Porušení pravidla o nepřípustnosti komunikace kouč-tým, respektive o nepřípustnosti hovoru mezi debatéry mimo času na přípravu rozhodčí postihují v rámci hodnocení strategie. V případě hrubého narušení zejména prvního z těchto ustanovení smí předseda panelu rozhodčích do debaty zasáhnout a zjednat okamžitou nápravu.

Není také přípustné komunikovat s mluvčím, který právě přednáší svou řeč - chybná strategie, komunikující nenaslouchá.


3. Pravidla debaty


3.1.Kritérium


viz též 2.1. Správně stanovené kritérium výrazně napomáhá struktuře debaty, dává jí řád a smysl. Správná strategie je u tezí návrhových bez kritéria nemyslitelná (viz též strategie).

Pokud debatér svou argumentací nebo některým z jednotlivých argumentů nesměřuje k naplnění stanoveného kritéria, dopouští se nejen strategické, ale zejména závažné obsahové chyby. Rozhodčí může podle rozsahu této chyby a za předpokladu, že ji oponent rozezná a upozorní na ni, konstatovat, že představená linie nebyla prokázána. Pokud oponent tuto chybu sám nerozezná, dopouští se chyby ještě větší.


3.2. Definice


Pokud je napadená definice Pravidlům vyhovující, rozhodčí toto budou chápat jako špatnou strategii a odpovídajícím způsobem sníží bodové hodnocení strategie.
V případě napadení definice budou rozhodčí očekávat:
a/ konkrétní vysvětlení v čem a proč definice nevyhovuje,
b/ definici opravenou,
c/ vysvětlení dopadu dané opravy na debatu (pouze se doporučuje jako vhodná strategie, není porušením Pravidel, pokud to debatér neudělá).

Afirmativní definici smí napadnout pouze N1, negativní definici pouze A2. Jakékoliv další diskuse o definici, kromě napadení chybně opravené definice, jsou vadnou strategií a budou penalizovány. Třetí mluvčí se v rámci sumarizace problému dotknout mohou.


3.3. Dokazování

U některých tezí se může zdát hranice mezi faktickou a hodnotovou tezí velmi tenká. Například u teze: „Peníze přinášejí štěstí“, lze její formulaci považovat za tvrzení o stavu, který je, či není, tedy za tezi faktickou, na druhou stranu použití velmi subjektivně zabarveného slova „štěstí“ připomíná tezi hodnotovou. V takovém případě není pro určení typu teze důležité, zda je v ní obsaženo subjektivně zabarvené slovo, ale spíše jde o to, zda teze samotná obsahuje nějaký soud, zda provádí nějaké hodnocení skutečnosti, stavu, věci… V našem příkladu teze peníze jako takové nijak nehodnotí, pouze konstatuje, že k něčemu vedou, přispívají. Jde proto o tezi faktickou. Pokud by však teze tvrdila „peníze jsou špatné“, vyjadřovala by hodnotový soud o penězích a byla by tezí hodnotovou. V hodnotových tezích nejčastěji objevujeme hodnotové soudy jako „správný“, „špatný“, „spravedlivý“, „ospravedlnitelný“, „morální“, „neetický“ apod.. Vyvstanou-li přesto v debatě pochybnosti o typu dané teze, má se za to, že teze je faktická a rozhodčí ji jako takovou bude posuzovat.


3.4 Vítězství v debatě


Vítěz debaty je jasně dán Pravidly. Rozhodčí určí vítěze na základě přednesené argumentace. Obsah je tedy prioritní. Stane-li se, že v pomocném hodnocení (součet pomocných bodů za obsah, strategii a styl) vyjde rozhodčímu jako vítězný tým jiný než ten, který obhájil/prokázal platnost/neplatnost linie, dochází k situaci „low point win" (= vítěz debaty dosáhne nižšího bodového zisku), ke které dojít může. Stále však platí, že vítězí tým, který na základě argumentů obhájil/prokázal platnost/neplatnost linie.
Vítězství v debatě není dáno aritmetickým součtem obhájených/neobhájených argumentů. Nedojde-li ke zpochybnění afirmativní linie jako celku, ale jen její části, musí rozhodčí zvážit hodnotu, „váhu” (viz Pravidla 4.1.) přednesených argumentů. Vítězem se potom stává ten tým, který obhájil/vyvrátil argumenty nejzávažnější z hlediska jejich „váhy”.


3.5. Vlastní linie negativní strany


Obecná praxe je, že negativní strana přichází se svojí linií. Nicméně nemusí.


3.6 Role důkazového materiálu podporujícího argumentaci


U všech použitých materiálů by debatéři měli automaticky uvádět základní bibliografické údaje. Pokud tak nečiní, mělo by se snížit hodnocení za obsah.
Žádat o důkaz věrohodnosti původu zdroje všeobecně známé skutečnosti je považováno za chybu strategie.
Data získaná pomocí veřejných počítačových sítí (např. Internet) jsou bez dalšího ověření a verifikace považována za nespolehlivá.
Rozhodčí budou ve svém hodnocení odrazovat od využívání bulvárních tiskovin.
Rozhodčí budou rovněž odrazovat od přinášení a předvádění (fyzickému) důkazového materiálu.


3.9. Nepřipravená debata


Předseda panelu rozhodčích zodpovídá za to, že nebude porušeno pravidlo o podobnosti podmínek na přípravu a zejména pravidlo o nepřípustnosti přítomnosti jiné osoby mimo členů týmu během přípravy.


4.Hodnocení

4.1. Obsah


Pokud je argument zjevně nesprávný, rozhodčí jej jako takový bude hodnotit. Takový argument tedy týmu mnoho prospěchu nepřinese. Na druhé straně se větší chyby dopouští ten tým, který na zjevně nesprávný argument neupozorní a nedoloží, v čem a proč je argument nesprávný.
Irelevantní tvrzení a) samo o sobě má nulovou výpovědní hodnotu, b) nedokazuje platnost teze, c) není nástrojem vyvracení. Takové tvrzení je prostě irelevantní.
Rozhodčí se nesmí nechat ovlivnit vlastními předsudky/názory, ani svou specializovanou znalostí; rozhodčí musí být při posuzování nezávislý. Rozhodčí se podle vlastního svědomí v předstihu co možná nejlépe seznámí s problematikou teze.


4.2 Forma


V anglické části je třeba se vyvarovat bodových srážek za přízvuk a výslovnost. V české části je třeba kategorii formy věnovat zvláštní pozornost. V debatování jde i o pěstění jazyka.
Společensky oděn je pochopitelně i rozhodčí.


4.3. Strategie


4.3.1. Struktura a rozvržení času


Rozhodčí si budou přísně všímat, zda mluvčí využívají informací získaných v průběhu křížového výslechu.

4.3.1.a


Rozvržení času je pouze jedním z aspektů strategie. Mluvčí, jehož jediným hříchem je to, že mluví přes stanovený čas, pořád ještě může získat vysoký počet bodů za strategii - jestliže všechny ostatní aspekty strategie jsou výborné. Nebude to počet nejvyšší - penalizace být musí - ale stejně tak to nebude automaticky velice nízký počet bodů. Záleží na tom, jaké byly ostatní aspekty strategie.
Velmi se rozmohl nešvar mluvit hrubě přes stanovený časový limit. Rozhodčí od tohoto nešvaru budou odrazovat pomocí nižšího hodnocení v oblasti strategie.


4.3.2. Určení priorit


Doporučuje se zaznamenávat si i pořadí, v jakém mluvčí reagují na jednotlivé argumenty (zda jsou schopni odhalit ty nejzávažnější) a orientačně čas jednotlivým argumentům věnovaný.
Je velice důležité, aby si rozhodčí uvědomovali rozdíl mezi strategií a obsahem. Představme si debatu, kde mluvčí napadne důležité argumenty, ale jeho argumentace je slabá. Takový mluvčí by měl dostat málo bodů za obsah, protože argumentace byla slabá. Na druhé straně by ovšem měl získat vysoký počet bodů za strategii, protože se správně zaměřil na důležité argumenty.


4.4. Křížový výslech
Rozhodčí nevstupuje do debaty s výjimkou zabránění fyzickému násilí.


5. Bodové hodnocení


Bodové hodnocení slouží jako dodatečné kritérium hodnocení debaty. Není faktorem, který by rozhodoval o vítězství v debatě, při shodných výsledcích během turnaje je však bodové hodnocení bráno v potaz jako další kritérium hodnocení. Nejvýznamnější funkcí bodového hodnocení je však individuální zpětná vazba.
Bodové hodnocení je výrazem subjektivního hodnocení jednotlivých mluvčích rozhodčími a při udělování bodů se doporučuje rozhodčím využívat tabulku hodnocení Ko-Ma. V jednotlivých kategoriích je rámcově vymezeno toto bodové hodnocení:
a/ obsah 40 - 20
b/ strategie 30 - 15
c/ forma 30 - 15
d/ křížový výslech: otázky a odpovědi 10 - 1


5.1. Konzultace rozhodčích


V soutěži DL se před písemným vyplněním listu rozhodčího nepovoluje. V soutěžích pohárů naopak rozhodčí konzultovat budou. Nemusí nutně naleznout konsensus, ale budou se jej snažit dosáhnout.


5.2. Rozbor debaty


Každý rozhodčí musí být po skončení debaty připraven na základě svých záznamů zdůvodnit, kdo a proč debatu vyhrál. Všichni rozhodčí si povinně vedou grafický záznam debaty.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA