Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pravidla debaty formou PRO a PROTI - DEBATIÁDA

5. 7. 2008

 

ŠKOLÍCÍ VIDEO DEBATY FORMOU PRO A PROTI

Pravidla debaty formou Pro a proti

1.  Úvodní ustanovení

Účastníci soutěžní debaty se zavazují, že budou zachovávat zásady fair play, slušného chování a rytířství v nejlepším smyslu slova a že vědomě nepoužijí nepravdivou informaci.

 

2. Soutěžní debata formy PRO a PROTI

Debaty se účastní dva dvoučlenné týmy, které diskutují na zadanou tezi. Před debatou určí organizátor který z týmů debatu zahájí – tento tým se nazývá „první“. Tým, který debatu nezahajuje se potom nazývá „druhý“. Cílem snažení týmů je zvítězit v debatě, toho dosahují „lepší obhajobou svého stanoviska“. (Viz dále).

 

Teze debaty je věta, která naznačuje očekávaný směr debaty. Teze debaty je soutěžícím oznámena předem. Očekávaný směr debaty může být z teze zcela zřejmý. (Například: „Nabídka kroužků na naší škole by se měla změnit.“) Může však být zadána i taková teze, kdy očekávaný směr debaty není zcela zřejmý (Například: „Na prvním místě jsou děti!“): v takovém případě směr debaty záleží na samotných účastnících. (Například u teze „Na prvním místě jsou děti!“ mohou debatéři diskutovat o volnočasových aktivitách, podpoře vzdělávání, rodinné politice státu či třeba i o kontrole porodnosti v Číně…)

 

3. Průběh debaty

Soutěžící vystupují ve stanoveném pořadí, ve kterém se řečníci obou týmů ve svých výstupech střídají. Po každé řeči (= nepřerušovaný souvislý výstup jednoho řečníka) následuje dotazování (= dialog, ve kterém stanovený řečník opozičního týmu smí klást otázky řečníkovi, který právě domluvil). Délka jednotlivých výstupů nesmí přesáhnout pravidly určenou dobu. Mezi jednotlivými výstupy se tým, který má dále vystoupit (s řečí či dotazováním ) smí kratičce (cca 10 – 15 sekund) poradit. Průběh debaty je následující:

 

Řeč:                 první řečník prvního týmu (P1)               - 3 min
Dotazování:      ptá se D, odpovídá P (D x P)               - 1 min
Řeč:                 první řečník druhého týmu (D1)             - 3 min
Dotazování:      ptá se P, odpovídá D (P x D)               - 1 min
Řeč:                 druhý řečník prvního týmu (P2)              - 3 min
Dotazování:      ptá se D, odpovídá P (D x P)               - 1 min
Řeč:                 druhý řečník druhého týmu (D2)            - 3 min
Dotazování:      ptá se P, odpovídá D (P x D)               - 1 min
Řeč:                 první řečník prvního týmu (P1)               - 1 min

 

4. Chování soutěžících během debaty a forma projevu

Soutěžící v průběhu debaty sedí za stolky (v lavicích) čelem k publiku a rozhodčím. Smí si během řečí oponentů psát poznámky, a takové poznámky si v rámci svého týmu vyměňovat. Smí krátce, šeptem a tak, aby nevyrušovali vystupujícího řečníka spolu hovořit. S výjimkou signálů časoměřiče soutěžící nesmí přijímat rady publika. Publikum se po dobu debaty zdrží hlasitých rad a doporučení debatérům.

 

Je věcí strategie každého debatéra jakou formu prezentace zvolí: smí během své řeči sedět, stát či přecházet, smí využít řečnický pult (pokud je k dispozici), číst předem připravený text anebo zpaměti „recitovat“, používat poznámky atp. Pozor, při volbě formy prezentace je třeba pamatovat na cíl snažení týmu – některé formy nejsou příliš přesvědčivé (více viz 7.)

 

Nástrojem debatéra v debatě je mluvené slovo - jedinou povolenou formou prezentace je proto mluvený projev a prostředky neverbální komunikace. Soutěžící nesmí používat grafické či audiovizuální pomůcky, nesmí nic „ukazovat“ a do debaty fyzicky přinášet (grafy, obrázky, předměty atp.).

 

5. Dotazování

Tazatel se ptá, tázaný odpovídá. Otázky a odpovědi musí být stručné a jasné. Informace získané během dotazování smí strana tazatele využít v dalším průběhu debaty. Tazatel se smí ptát na cokoliv, prokáže-li se v dalším průběhu debaty spojitost s řešenou problematikou.

 

6. Role týmů v debatě
6.1 Interpretace teze

Oba týmy smí, na základě vlastního názoru na danou věc, interpretovat tezi podle vlastního uvážení. Tato interpretace by se však neměla vzdalovat tématu, kterého se teze týká.

Pokud se interpretace teze tématu vzdaluje, je věcí opozičního týmu na tuto chybu poukázat. (Argumentace „o něčem jiném“ totiž není příliš přesvědčivá.)

 

6.2 Stanovisko

Týmy na základě vlastního uvážení zaujímají stanovisko k tezi, a to zejména tak, že:

a/ vysvětlí jaký „problém“ teze obsahuje a

b/ nabídnou (= vysvětlí a obhájí) řešení tohoto problému.

Týmy smí dojít k závěru, že teze žádný problém neobsahuje, že současný stav dané oblasti je nejlepší možný a není proto třeba, či dokonce by bylo škodlivé, jej měnit. V tomto případě tým obhajuje (a jeho stanoviskem k tezi je) zachování současného stavu.

 

6.3 Druhý tým nemůže vyhrát, když

Tým vystupující v debatě jako „druhý“ nemůže vyhrát, jestliže se jeho stanovisko v zásadních bodech shoduje s týmem prvním. Takovými zásadními body jsou:

a/ řešení (tj. druhý tým pouze opakuje řešení prvního týmu, nic nového nepřináší),

b/ obhajoba současného stavu (druhý tým souhlasí se stanoviskem prvního týmu, že není co řešit).

Oba týmy se tedy mohou (ale nemusí) shodnout na popisu současného stavu a popisu problému, když zároveň navrhnou různá řešení popsaného problému.

 

6.4 Kritika a obhajoba

Významným nástrojem „lepší obhajoby svého stanoviska“ (a o to v debatě jde) je kritika argumentace oponentů a obhajoba vlastních tvrzení, kritizovaných oponenty. Oba týmy se proto snaží kritizovat argumentační chyby či nedostatky svých „soupeřů“. Čím více a přesvědčivěji, tím lépe. Současně se oba týmy snaží hájit svá tvrzení, která byla takto soupeři kritizována.

 

7. Vítězství v debatě

V debatě vítězí tým, který v souladu s těmito pravidly v debatě lépe obhájí své stanovisko. Hodnotí se jak obsahová přesvědčivost argumentace, tak i rétorická přesvědčivost projevu řečníků a i spolupráce týmu. Druhý tým nemůže vyhrát, pokud se ve všem shodne s týmem prvním a nepřinese do debaty jiné stanovisko, než jaké nabízí soupeř (viz role týmů, 6.3.).

 

7.1 „Lepší obhajoba“ z obsahového hlediska

Ve snaze dosáhnout obsahové přesvědčivosti se týmy zejména snaží:
• vysvětlit své stanovisko k tezi (kde vidí / nevidí problém, zda je / není třeba problém řešit a jak),
• naslouchat oponentům a odhalovat slabiny obhajoby jejich stanoviska,
• hájit své, oponenty kritizované stanovisko a tvrzení na jeho podporu,
• obhájit funkčnost řešení (tj. prokázat, že navrhované řešení daný problém skutečně odstraní), výhodnost řešení (tj. prokázat, že problém bude odstraněn lépe / výhodněji než jinými možnými způsoby, zejména pak lépe, než tak, jak navrhují oponenti) a realizovatelnost řešení (tj. prokázat, že řešení lze uskutečnit),
• opírat svoji argumentaci o logiku, prokázaná fakta a znalost debatované problematiky.

 

7.2 „Lepší obhajoba“ z rétorického hlediska

Ve snaze dosáhnout rétorické přesvědčivosti se týmy zejména snaží:

• připravit si zřejmě srozumitelný, strukturovaný, plynulý a jazykově bohatý projev,
• takový projev přitažlivým způsobem a s ohledem na posluchače prezentovat,
• pokládat jednoduché, věcné, srozumitelné a cílené otázky,
• na otázky odpovídat spatra, pohotově, věcně a znale.

 

7.3 Spolupráce týmu

Přesvědčivý tým spolupracuje, jeho členové si vzájemně pomáhají, pozorně sledují debatu až do jejího konce. Přesvědčivý tým ví, odkud a kam „jde“ a jeho řečníci jsou ve svých vystoupeních jednotní – navazují na vyjádření kolegy a jeho argumentaci podporují a hájí. Lze si jen těžko představit vítězství týmu, který není ve své argumentaci jednotný.

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA